Luke 7

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 6 Jump to: Chapter 8 →

1Když pak dokončil všecka ta slova svá k lidu, vešel do Kafarnaum.

2Služebník pak jednoho setníka jsa nemocen blížil se k smrti, a ten byl u něho ve vážnosti.

3I uslyšev o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přijda uzdravil služebníka jeho.

4A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně řkouce: „Hoden jest, abys mu to prokázal;

5neboť miluje národ náš a sám postavil nám synagogu.“

6Ježíš tedy šel s nimi. A když byl již nedaleko od domu, setník poslal k němu přátele, aby mu řekli: „Pane neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou;

7proto jsem ani nepokládal se za hodna, abych přišel k tobě; ale rci slovo, a uzdraven bude služebník můj.

8Neboť i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou vojáky, a dím tomuto:,Jdi,‘ i jde, a jinému:,Přijď‘, a přijde, a svému služebníku:,Učiň toto‘ i učiní.“

9Uslyšev to Ježíš podivil se a obrátiv se k zástupu, který šel za ním, řekl: „Vpravdě pravím vám. Ani v lidu israelském nenalezl jsem víry tak veliké.“

10A když se navrátili domů ti, kteří byli posláni, nalezli zdravým služebníka, jenž byl nemocen.

11Potom šel do města, které slove Naim, a šli s ním učeníci jeho a zástup veliký. -

12Když pak se přiblížil ke bráně města, vynášeli mrtvého, jediného syna matky jeho, a ta byla vdova, a četný zástup lidu z města (šel) s ní.

13Spatřiv ji Pán, slitoval se nad ní a řekl jí: „Neplač,“

14A přistoupiv dotkl se mar; ti pak, kteří (jej) nesli, zastavili se. - I řekl: „Mládenče, tobě pravím, vstaň.“

15A posadil se ten, jenž byl mrtvý, a počal mluviti. I dal jej matce jeho.

16Pojala pak všecky bázeň a velebili Boha řkouce: „Prorok veliký povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil lid svůj.“

17A rozšířilo se o něm slovo to po celém Judsku a po všem okolí.

18I zvěstovali Janovi učeníci jeho o všech těchto věcech.

19A tu Jan povolav k sobě dva ze svých učeníků, poslal je k Ježíšovi se vzkazem: „Ty-li jsi ten, který přijíti má, či-li jiného čekáme?“

20Přišedše tedy k němu muži ti řekli: „Jan Křtitel poslal nás k tobě se vzkazem:,Ty-li jsi ten, který přijíti má, či-li jiného čekáme?‘“

21V touž hodinu pak uzdravil mnohé od neduhův a nemocí a duchů zlých, a mnoha slepcům udělil zrak.

22I odpověděl jim a řekl: „Jděte a zvěstujte Janovi, co jste slyšeli a viděli: Slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní se očišťují, hluší slyší, mrtví vstávají z mrtvých, chudým se zvěstuje evangelium,

23a blahoslavený jest, kdo nebude se horšiti nade mnou.“

24A když poslové Janovi odešli, počal mluviti k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť viděti? třtinu-li větrem se klátící?

25(Nikoli), nýbrž co jste vyšli viděti? člověka-li měkkým rouchem oděného? Hle ti, kteří nosí roucho skvostné a žijí v rozkoších, v domech královských jsou.

26Co tedy jste vyšli viděti? Proroka-li? Zajisté; pravím vám: i více nežli proroka.

27Tento jest, o němž jest psáno:,Hle já posílám anděla svého před tváří tvou, který připraví cestu tvou před tebou.‘

28Neboť pravím vám: Mezi zrozenci ženinými není žádného proroka většího nad jana Křtitele; avšak (i ten), kdo menší jest v království Božím, větší jest než on.“

29A veškeren lid uslyšev ho i celníci uznali Boha davše se pokřtíti křtem Janovým,

30ale fariseové a zákoníci pohrdli sami proti sobě úradkem Božím, nedavše se pokřtíti od něho.

31Komu tedy připodobním lidi pokolení tohoto a komu jsou podobni?

32Podobni jsou chlapcům, kteří sedí na náměstí a k sobě vespolek volají a říkají:,Pískali jsme vám, a netančili jste. Naříkali jsme a neplakali jste.‘

33Neboť přišel jan Křtitel ani nejeda chleba, ani nepije vína, a pravíte:,Má zlého ducha.‘

34Přišel Syn člověka jeda i pije, a pravíte:,Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníkův a hříšníkův.‘

35Avšak uznána byla ta moudrost ode všech moudrých.“

36Prosil pak ho jeden z fariseů, aby s ním pojedl. I vešel do domu fariseova a zaujal místo u stolu.

37A hle, žena, která byla v městě jako hříšnice (známa) dověděvši se, že stoluje v domě fariseově, přinesla alabastrovou nádobu masti,

38a postavivši se vzadu u nohou jeho, počala (plačíc) smáčeti slzami nohy jeho a utírala je vlasy hlavy své a líbala nohy jeho a mazala je mastí.

39Uzřev pak to fariseus, který ho pozval, pravil sám u sebe: „Kdyby tento byl prorokem, věděl by, kdo a jaká jest ta žena, která se ho dotýká; neboť jest hříšnice.“

40A Ježíš osloviv jej řekl:,Šimone, mám ti něco pověděti.“ On pak řekl: „Mistře pověz.“

41„Jakýsi věřitel měl dva dlužníky; jeden byl mu dlužen pět set denárů a druhý padesát.

42Poněvadž neměli, čím by zaplatili, „odpustil oběma. Který tedy z nich miluje ho více?“

43Odpověděv Šimon řekl: „Myslím, že ten, jemuž více odpustil.“ A on řekl jemu: „Dobře jsi usoudil.“

44A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do domu tvého; vody na nohy mé jsi nepodal, tato však slzami smočila mé nohy a utřela je vlasy svými.

45Políbení jsi mi nedal, tato však, jak vešla, nepřestala líbati mé nohy.

46Olejem nepomazal jsi hlavy mé, tato však mastí pomazala nohy mé.

47Proto pravím tobě, odpouštějí se jí hříchy mnohé, neboť milovala mnoho. Komu pak méně se odpouští, méně miluje.“

48I řekl k ní: „Odpouštějí se tobě hříchy.“

49A tu počali spolustolujíci říkati sami u sebe: „Kdo jest tento, jenž i hříchy odpouští?“

50Ale Ježíš řekl k ženě: „Víra tvá tě spasila; jdi v pokoji.“

← Chapter 6 Jump to: Chapter 8 →

Recommended Reading

Commentary Luke Commentaries → Devotional Luke Devotional Guide → Get This Bible SYK Study Bible →