bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora
/
Luke 18
Luke 18
Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora
← Chapter 17
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 19 →
1
Pověděl pak jim podobenství o tom, že jest potřebí vždycky se modliti a neustávati.
2
Pravilť: „V jistém městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka neostýchal.
3
A byla v tom městě (též) vdova jedna, která k němu přicházela a říkala:,Obhaj mne před mým protivníkem‘
4
Ale on nechtěl po dlouhý čas. Potom však řekl sám u sebe:,Ačkoliv se Boha nebojím a člověka neostýchám,
5
přece proto, že ta vdova jest mi obtížná, obhájím ji, aby naposledy nepřišla a mě nestloukla.‘“
6
I řekl Pán: „Slyšte, co praví soudce nespravedlivý;
7
a Bůh - neobhájí-liž svých vyvolenců, kteří k němu volají dnem i nocí, a bude prodlévati jim (pomoci)?
8
Pravím vám, že v brzku jich obhájí. Avšak nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“
9
Pověděl však také k některým lidem, kteří v sebe důvěřovali, že jsou spravedliví, a jinými pohrdali, podobenství toto:
10
„Dva lidé vstoupili do chrámu, aby se modlili, jeden fariseus a druhý celník.
11
Fariseus postaviv se modlil se sám u sebe takto:,Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložnici, aneb jako i tento celník.
12
Postím se dvakrát za týden, desátky dávám ze všeho, co vytěžím.‘
13
Ale celník stoje zdaleka, nechtěl ani očí pozdvihnouti k nebi, nýbrž bil se v prsa svá a říkal:,Bože, buď milostiv mně hříšnému.‘
14
Pravím vám: Tento odešel do domu svého ospravedlněn, onen nikoli; neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
15
I přinášeli k němu také malé dítky, aby se jich dotýkal. Uzřevše to učeníci, domlouvali jim;
16
ale Ježíš povolav je k sobě pravil: „Nechte dítek přicházeti ke mně a nebraňte jim; neboť takových jest království Boží.
17
Vpravdě pravím vám: Kdo nepřijme království Božího jako dítko, nevejde do něho.“
18
I otázal se ho jeden náčelník řka: „Mistře dobrý, co musím učinit, abych obdržel život věčný?“
19
Ježíš pak řekl jemu: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý leč jediný Bůh.
20
Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.“
21
A on řekl: „To všecko zachovával jsem od svého mládí.“
22
Uslyšev to Ježíš řekl jemu: „Ještě jednoho se ti nedostává: Prodej všecko, co máš a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď a následuj mne.“
23
Ale on uslyšev to zarmoutil se; neboť byl velmi bohatý.
24
A Ježíš vida ho zarmoucena, pravil: „Jak těžko vejdou do království Božího ti, kteří mají statky.
25
Snáze jest zajisté velbloudu projíti uchem jehelním, než boháči vejíti do království Božího.“
26
I řekli ti, kteří to slyšeli: „I kdo může býti spasen?“
27
Ale on řekl jim: „Co jest nemožno u lidi, možno jest u Boha.“
28
Tu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a následovali jsme tebe.“
29
A on řekl jim: „Vpravdě, pravím vám: Není nikoho, jenž opustil dům neb rodiče neb bratry neb manželku neb dítky pro království Boží,
30
aby neobdržel mnohem více v čase tomto, a v budoucím věku život věčný.“
31
Potom Ježíš pojav k sobě dvanácte, řekl jim: „Hle vstupujeme do Jerusalema, a dokoná se tam všecko, co psáno jest skrze proroky o Synu člověka;
32
bude totiž vydán pohanům a budou se mu posmívati a ho tupiti a na něj plivati,
33
a když jej zbičují, zabijí ho; ale třetího dne vstane z mrtvých.
34
Oni však nesrozuměli z toho ničemu, a bylo to slovo skryto před nimi, a nepoznali, co bylo řečeno.
35
Když pak se přibližoval k Jerichu, slepec jeden seděl podle cesty a žebral.
36
A uslyšev zástup mimo jíti, tázal se, co to jest.
37
A řekli mu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38
I zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
39
Ale ti, kteří šli napřed, domlouvali mu, aby mlčel. On však mnohem více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“
40
I zastavil se Ježíš a kázal ho k sobě přivésti. A když se přiblížil, otázal se ho:
41
„Co chceš, abych ti učinil?“ On pak řekl: „Pane, ať vidím.“
42
I řekl mu Ježíš: „Prohlédni; víra tvá tě uzdravila.“
43
A ihned prohlédl a šel za ním velebě Boha. A veškeren lid uzřev to vzdal chválu Bohu.
← Chapter 17
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 19 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24