bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora
/
Luke 24
Luke 24
Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora
← Chapter 23
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
1
Ale v neděli záhy z rána přišly ke hrobu nesouce (s sebou) vonné věci, které připravily.
2
Nalezly však kámen odvalený od hrobu
3
a vešedše (do něho) nenalezly těla Pána Ježíše.
4
Když byly proto bez rady, postavili se najednou dva muži podle nich v rouše skvoucím.
5
Když se bály a svůj obličej k zemi schýlily, řekli jim: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?
6
Není ho tuto, ale vstal. Rozpomeňte se, kterak mluvil k vám, když byl ještě v Galilei.
7
Pravili:,Syn člověka musí býti vydán v ruce lidí hříšných a býti ukřižován a třetího dne vstáti z mrtvých.‘“
8
I rozpomenuly se na slova jeho.
9
A navrátivše se od hrobu zvěstovaly to všecko jedenácti a všem ostatním.
10
Byla to Maria Magdalena a Johanna a Maria (matka) Jakubova a ostatní s nimi, které to pověděly apoštolům.
11
Ale slova ta zdála se jim jako nesmysl; i nevěřili jim.
12
Petr pak vstav běžel ke hrobu a nakloniv se uzřel prostěradla, ana leží o sobě; i odešel domů, divě se tomu, co se stalo.
13
A hle téhož dne šli dva z nich do vesnice, jménem Emaus, která byla vzdálena od Jerusalema honů šedesát.
14
A ti hovořili spolu o všech těch věcech, které se udály.
15
A když hovořili a sebe se dotazovali, Ježíš přiblíživ se bral se s nimi;
16
ale oči jejich byly drženy, aby ho nepoznali.
17
I řekl k nim: „Které jsou to řeči, jež spolu vedete a jste smutni?“
18
A jeden z nich, jménem Kleofáš, odpověděv řekl jemu: „Ty-li jediný jsi cizincem v Jerusalemě a neseznal jsi těch věcí, které se tam staly v těchto dnech?“ I řekl jim:
19
„Které?“ A oni pravili: „O Ježíši Nazaretském, jenž byl prorokem, mocným v činu i slově před Bohem a přede vším lidem;
20
a kterak velekněží a náčelníci naši ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a ukřižovali jej.
21
My však jsme se nadáli, že on to jest, jenž má vykoupit lid israelský; a nyní ke všemu tomu jest dnes třetí den od té doby, co se to stalo.
22
Ale i některé ženy z našich poděsily nás; bylyť z rána u hrobu
23
a nenalezše těla jeho, přišly a pravily, že viděly také zjevení se andělů, kteří praví, že jest živ.
24
I odešli někteří z nás ke hrobu a shledali tak, jak byly ženy pravily, jeho však nespatřili.“
25
Tu on pravil k nim: „Ó bláhoví a váhaví srdcem k věření všemu tomu, co mluvili proroci!
26
Zdali nemusil to Kristus trpěti a tak vejíti do slávy své?“
27
A počav od Mojžíše a všech proroků vykládal jim všecka Písma, která byla o něm.
28
I přiblížili se k vesnici, do které šli, a on se dělal, jakoby chtěl jíti dále,
29
ale oni přinutili ho řkouce: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá, a den se již nachýlil.“ I vešel s nimi.
30
A když byl s nimi za stolem, vzav chléb požehnal jej a rozlámav ho dával jim.
31
I otevřely se oči jejich a poznali ho; ale on zmizel od nich.
32
I řekli vespolek: „Zdali nehořelo v nás srdce naše, když mluvil k nám na cestě a vykládal nám Písma?“
33
A vstavše v touž hodinu vrátili se do Jerusalema a nalezli (tam) pohromadě jedenácte (apoštolů) i ty, kteří byli s nimi,
34
ani praví: „Pán vstal skutečně a ukázal se Šimonovi.“
35
I vypravovali také oni, co se stalo na cestě a kterak ho poznali v lámání chleba.
36
Zatím však, co to mluvili, (Ježíš) stanul mezi nimi a řekl jim: „Pokoj vám! (Já jsem to, nebojte se).“
37
Ale oni zděšeni a přestrašeni jsouce domnívali se, že vidí ducha.
38
I řekl jim: „Proč se děsíte a proč vstupují takové myšlenky na srdce vaše?
39
Vizte ruce mé i nohy mé, že já to jsem; dotýkejte se mne, a vizte, neboť duch nemá těla a kostí, jak vidíte, že já mám.“
40
A pověděv to ukázal jim ruce i nohy.
41
Když pak oni pro radost ještě nevěřili a se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“
42
I podali mu kus pečené ryby a plást medu.
43
A on pojedl před nimi a vzav ostatky dal jim.
44
I řekl k nim: „To jsou slova, která jsem mluvil k vám byv ještě s vámi, že se (totiž) musí naplniti všecko, co psáno jest o mně v zákoně Mojžíšově a v prorocích i žalmích.“
45
Potom vyložil jim smysl, aby rozuměli Písmům,
46
a řekl jim: „Tak jest psáno (a tak bylo třeba), aby Kristus trpěl a třetího dne vstal z mrtvých,
47
a aby hlásáno bylo pokání a odpuštění hříchů pro jméno jeho mezi všemi národy, počnouc od Jerusalema.
48
Vy pak jste svědky těch věcí.
49
A já pošlu na vás toho, jehož Otec můj zaslíbil, vy však zůstaňte v městě, dokavad nebudete opatřeni mocí s výsosti.“
50
Poté vyvedl je ven k Betanii a pozdvih rukou svých, požehnal jim.
51
I stalo se, když jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se do nebe.
52
A oni poklonivše se navrátili se do Jerusalema s radostí velikou,
53
a byli stále ve chrámě chválíce a velebíce Boha.
← Chapter 23
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24